V tantře je smrt vnímána jako přechod, nikoliv konec – jako transformace vědomí z jedné formy existence do druhé. Smrt a extáze jsou v tomto kontextu propojeny, protože obě zahrnují odevzdání se, úplné rozpuštění ega a překročení hranic běžné zkušenosti.
Tantrický mistr by mohl odpovědět, že smrt i blažená extáze představují okamžiky, kdy se naše individuální já rozplývá a spojuje s kosmickým vědomím. Při smrti se rozpouští fyzická forma, zatímco při extázi se rozpouští mentální a emocionální hranice. Obojí nás vede k hlubokému pochopení jednoty bytí.
Tantra učí, že je možné tuto blaženost a odevzdání trénovat skrze meditace, dechová cvičení nebo tantrické rituály. Smrt v tomto smyslu není něco, čeho se máme bát, ale je to přirozený a posvátný proces, podobně jako extáze je připomínkou naší pravé podstaty – vědomí bez omezení.
A jak někteří indiáni učí své děti: “Toto tělo, toto krásné tělo máš jen na chvíli. Jednoho dne umřeš.” Oni je tím strašili, ale zároveň jim tím chtěli říct, že když si toto uvědomíme, nebudeme dělat v životě tolik chyb a budeme si vážit každého dne.
Na hodinách tantry se dozvíš víc, co je to extáze a jednotlivé kroky, jak s ní pracovat. Extáze není stav jen pro pár vyvolených, ale zároveň je to jako naučit se číst nebo jezdit na kole. Chvíli se to musíme učit.
Krásné dny,
Kateřina Kociánová
