Na své cestě za poznáním, kdy jsem si stále více uvědomoval sílu doteku, objevoval svět energie a rozšířeného vnímání, tak jsem si postupně čím dál častěji kladl otázku, zda bych byl také schopen dávat tyto úžasné vědomé doteky.
Přetrvávalo ale ve mne přesvědčení, že pro vědomý dotek a práci s energií musí být člověk duchovně založený a musí už mít za sebou dlouhou cestu osobního rozvoje. Vnímal jsem to jako hradbu, kterou nemám šanci překonat. Naštěstí touha naučit se tomuto umění a být schopen přinášet dotekem radost a potěšení byla silnější než pochybnosti, že bych tuto hradbu nepřekonal.